Moje tovarni nedele

28. listopadu 2005 v 0:51 | AK
Stravila jsem cely bozi den na nohou, pobihanim po Praze. Teda byla to spis celodenni vychazka s kamaradem, strojnim ing., cili nadsencem do veskere strojni, dulni a stavebni techniky a tovarni architektury. Nejdrive jsme si zajeli tramwayi do Modran, mrknout se na de facto zbouranej modranskej cukrovar. Tristni a smutnej pohled. Nasledne sme se prosmykli k Vytoni, prelezli pres zeleznicni most Moldau na Smichov. Tam sem dostala komplexni vyklad o Ringofferce, pozdejsi smichovske Tatrovce. Cesta pak pokracovala pres Santosku na Pavi vrch, kde za bolsevika byvala rusicka zahranicniho rozhlasoveho vysilani. Impozantni pohled na cast Prahy z leveho brehu. Byla jsem tam poprve. Fantasticky. Pesmo zpet na pravy breh, pres Nove a Stare mesto s hromadou zaniklych pivovaru. Na Vaclavaku sme si koupili parek v rohliku a mazali kolem Vency na Vinohradskou (za protektoratu zvanou Schwerinovu), Riegraky, az na bizardni starej Zizkov, kde sme zaparkovali na obed v narvany hospode u Houdku. Ac je to 'vobycejna' knajpa, je mou stalici. Houdkova anglo-zizkovska atmosfera je jedinecna. Taky slusne hospodsky varej. Po obede nase kroky smerovaly pres Seifertku a Konevovu tridu, skrze karlinsky pesi tunel do Karlina, kterej ma po povodnich svezi a prijemnou atmosferu s leckdy zajimave zrekonstruovanymi tovarnimi budovami. Nebo lepe receno toho, co z nich zbylo. Teda az na ty corkarsky vredy, ktery delaj neskutecnej bordel, drze kradou, otravujou slusny lidi a zijou z nami zaplacenych socialnich davek. Pamatujete na to expanzivni strelivo pouzity v londynskym metru? Pokracovat nebudu, muj nazor znate. Zamirili jsme kolem stary Invalidovny k Olympiku, prekrosili Sokolovskou, kde me na krizovatce prekvapil zanik podniku zvany Hrob, kterej tam svyho casu bejval .. a sli po Voctarove k plechovejm vratum coby vjezdu do tovarniho arealu. Vrata zamcena. Nevadi, rekl Jirka, vratili jsme se zpet a pres ulici Vojenova (cili z druhe strany arealu) se do tovarny dostali. Fakt bylo co fotit. Cipy v digitalech praskaly ve svech. Paradni tovarni architektura. Samozrejme vse kovovy, co se dalo odvezt, bylo vytrhano a davno odvezeno nasimi asocialnimi spoluobcany do nedalekych sbernych surovin. Dva z nich jsme taky v arealu potkali. Fuj. Asi si rikate ze tam byl zakazan vstup. No nebyl. Na brane byl pouze napis, ze objekt hlida jakysi pes. Nehlidal. Nikde zadny vyjev 'Vstup zakazan' nebo tak podobne. Jirka mel na tenhle objekt spadeno uz delsi dobu a ja jsem byla jedina svolna s nim tuhle invazi absolvovat. V ose Vojenovy ulice jsme jako povestnou tresnicku na dortu objevili jak prastare hradlo z predminuleho stoleti, tak zbytky koleji a vyhybky vedouci (patrne) na (samozrejme taky) zbourany nadrazi Tesnov. Nas trip sme zakoncili navratem na Vinohrady, nam. Jiriho z Podebrad, kde sme si u Ruzovyho sadu dali par lezaku a grilovany veprovy koleno s krenem. Vic takovejch zazivnejch, prijemenejch, objevitelskejch dnu. Vic, vic!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 bos. bos. | Web | 28. listopadu 2005 v 15:20 | Reagovat

mě tyhle industriální krajiny nejvíc voní na podzim. asi pro sychravost vzduchu a kovu, barva rezi na listech a kapsy plný špeků. a možná i proto, že festival je skoro za rohem.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama