na Blog.cz

Z hloubi svyho srdce preju prijemnej Novej rock 06.

Mam rada tyhle dlouhy, pomaly, relaxacni snidane u kterych se nic neresi. Jen sedime, labuznicky likvidujeme sousto po soustu, divame se sobe do oci pres narvanej stul. Spolecna snidane je daleko vzrusujici nez vecere. O to vic, pokud vas nic nenuti opoustet domov. Miluju, tak jako on, vzajemne znicujici dopoledni orgasmy.

Byla sem vyzvednout v Maximum Underground par punk cd's. Cestou domu sem dala kafe u znamejch v Krakovsky a vyfasla dvd Zatoichi. Posledni film Beat Takeshiho, kterej sem nevidela. Teda ted uz videla. Bezej zaverecny titulky a me hreje pocit bezvadnyho kinematografickyho zazitku, potazmo uspesnyho zakonceni konzumace dila japonskyho genia. No, dopiju ty dva loky coly s rumem, stahnu topeni a vyrazim na Zizkov vyzkouset novej obojek, kterej se me na webcamu tak moc libil, ze me byl dnes dopoledne privezen od Baltu. Tenhle Silvestr bude hoodne divokej.

Dosly zvejky. Narazim si cepici, vklouznu do farmarek a privolam vejtah. Za rohem kupuju dva balicky freshek a vracim se po uklizenych chodnicich domu. Lezu do zdvize, mackam 5.patro a budka se neslysne rozjizdi smerem nahoru proto, aby se vzapeti v mezipatre zastavila. To snad nee. Stojim v tom stojicim vejtahu a systematicky mackam jedno tlacitko po druhym. Furt stojime. Nakonec tiskam alarm. Vedle tlacitka se rozsviti dioda. Fajn. Rozbaluju zvejku, vrazim ji do ust a prazdny obal strkam do kapsy. A nic. Druhy stisk, dioda zhasne. Nekdo si ze me asi dela prdel. Prasknu do alarmu loktem z muai thai. Dioda opet sviti. Nejedem. Jak je mym dobrym zvykem, mobil sem nechala doma. Nojo no, ale nejvic, uplne nejvic me sere ze zrovna ted, v tuhle nejnemoznejsi chvili potrebuju chcat jako amina. Minuta ubehla. Tech minut taky muze bejt sedesat nez si me tady nekdo vsimne. Zvazuju zda ve chvili nejkritictejsi to pustim na podlahu. No asi jo. Nejlip do rohu. Fakt sila. Hofik se pochcal ve vejtahu, chachaaa. V momente smireni s udelem mocici divky v mechanicke zdvizi se budka rozjizdi. Osud tomu chtel, abych to na ten hajzl stihla.

Jednoduse inspirativni web www.isobelmarion.com

Mieew Mieew. Prisla naka smska. Ve tri rano. Mobil byl pohozenej nekde v jidelne na priborni komode. Od chvile, co sem sla spat soulozil s nabijeckou. Protoze alkohol dehydruje organismus, zabila sem dve mouchy jednou ranou a vstala z postele. Dada zustala pod prehozenou dekou a nerusene si dal prehravala ten svuj sirokouhlej sen. Chvili sem tapala po byte s rukama pred sebou, abych se vo neco neprizabila a poslepu opatrne mirila do kuchyne. Svetlo lednicky me oslnilo jak zablesk nuklearni exploze; napolovic sem rozepla levy voko, drapla krabici dzusu a praskla dverma. Dosouram se do jidelny a protoze nic nevidim zakleju a shodim mobil na zem. Snura z nabijecky je dlouha, takze sebou ten chudak flakne vo zem a odstredivou silou se este dvakrat odrazi. Rozsvitil se mu display, chi. Seberu ho a odjistim smsku: 604xxxxxx ENDY,MYSLIM NA TEBE,JEZIS. Chvile ticha. Jezis? Premyslim a nepomaha to. Kdo je Jezis? Aha. Von ma J. mobil? Odkdy ma J. mobil? J.K. ma tyymobajla?! Ech. Tisice zmlzenych myslenek se me honi hlavou. Proc si INRI vzpomel zrovna na me? Sem neverici, do kostela se chodim pouze sobecky a drze nabijet, pripadne bezdecne vlhcit spodni pradlo. No asi jo. Mysli na me. Tak to abych rano sla k jezuitum do sv.Ignatze se pohoupat na lustru, preruckovat a snad i ohnout oltarni kriz, pozrit par mesnich oplatek, zapit je svecenym bilym karibskym rumem a utrit si pusu lnenym ubrusem z oltare. Je divny cist takovou esemesku ve tri rano s vedomim, ze nemam duvod cist to co ctu, nebot sem v predchozich hodinach nemela ani gram ganji ani hashe, ani zadnej jinej shit; nepocitam-li ovsem nula cela sestku tvrdyho alka, po kterym bych ale cist to co ctu prece nemela. Hmm. Vymazu zpravu. .. . Rano se probudim a myslim na toho J.K., kterej na me mysli. Prohlizim prazdnej incoming sms fajl. Asi se me to jen zdalo. Jo, asi jo. Jezis to bylo ale blby.

Sem himmelherrgott nasakla chlastem jak morska houba. Sla sem zapit rozchod. S ochcavkou. Mela jsem ji rada, cestovala sem v ni, jedla, milovala se. Vsechno jednou konci. Taky jen jednou neco zacina. Od pristiho tydne budu pachat vsechny neresti a dopravni prestupky v plechovy krabicce s tmave modrym cirem. Yeah.

Stavil se za mnou kamos. Ten muj dobrej kamos. Mlcky jsme si rozlili do sklenicek kolu s drahym rumem, sedli|lehli na zem. Beze slov poslouchame BB Kinga. Mame zavreny oci a jsme spolu. Boze je tak hezky mit kamose s velkym k. Je to moc, moc fajn.

Sic jsem dnes operovala s Guerillou v akciovych indexech, ale vzhledem k vyjimecnymu zimnimu pocasi s vytrvalym snezenim a netajicim snehem, coz bejva v Praglu vice nez neobvykly, drapla sem sousedovic natesenou Ritu a vyrazili jsme se projit na Krizek. Lidi to spis znaj pod jmenem Parukarka. Ale pro me to je proste Krizek. Courali sme po tom vrsku, seznamovali se s ostatnimi pejsky, koulovali s detmi, staveli roztlemeny snehulaky. Parada. Nakonec sem si odsnezila kus lavicky, sedla si a pul hodky vejrala na praglburg, kterej zaril jak pomeranc ve snehovym oparu o nejaky 4 kilaky dal severozapadnim smerem. Fakt sem z toho blbnuti vic znicena nez z prkna o vikendu. Sama se tomu divim. Protoze sem si nechala doma kasirtasku, bez zastavky v hospode sme vyrazili domu. Vratit psa, uvarit si caj s rumem a sezrat jeden Ibak. Boli me totiz siska. Asi me roste mozek, nebo co. Cha, cha.

Dnesni zasnezenej Pragl me moc mile prekvapil. Dopoledne sem proskrabla voci a uz z postele videla ten bilej jas, linouci se z oken. Didi sedela a parapetu a cumela na to. Pomuchlana odhrnu deku a vyklouznu za ni, k oknu. Miliardy vlocek v bezvetri pachaly masivni vysadek z nebes. Koukali sme na to ctvrt hodky. Proste nadhera.

AK ma mezi RSS news den co den negativni zpravy z Blizkeho vychodu. Neni dne aby nebyly trenice mezi Palesinou a Israelem. AK vidi Israel jako synonymum organizace, discipliny a sebevedomi. Palestinu v soucasnem stavu pak jako anarchii, fakticke bezvladi a zakomplexovanost. Kazdodenni zpravy tomu prinaseji nepopiratelne dukazy. AK si neumi predstavit situaci, ze kuprikladu v Tel Avivu prepadne komando pravicovych sionistu policejni stanici, jiz vyberou do posledniho naboje, zlikviduji zarizeni a pak, v klidu, beztrestne, beze spechu a za hlucne podpory poulicnich gangu mistni nezvladatelne mladeze zmizi opet ve svych norach. Jiste, Palestina ma bez diskuse pravo na silne trauma z dob bez vlastniho uznaneho a faktickeho uzemi. Ale copak sve vlastni uzemi uz drahny cas diky skutecne vstricnosti a blahovuli Zidu nema? Nebylo snad uzavreno dalsich nescetne dohod, obchodu neco za neco, o zavaznych zidovskych ustupcich, vymenou za jednu jedinou vec a to neutoceni ze strany palestinskych kriminalnich band na obycejne Zidy? AK opakuje kriminalnich; vzhledem k tomu ze nemusime nijak komplikovane domyslet, odkud pochazeji penize, za ktere se tyto slabomyslne skupiny s pochybnymi dogmaty a protivici se sve vire vyzbrojuji. Z jedne strany je to kriminalni cinnost, z druhe pripevky zajmovych skupin nekterych arabskych statu, ktere nanestesti maji sve obtizne pochopitelne duvody pro zanik Israele i po desitkach let jeho trvani a historii obhajene existence. Cela situace techto dvou narodu AK z urciteho uhlu pohledu pripomina nekdejsi kauzu severoceske Maticni ulice, kde se sveho casu stavela zed rozdelujici dve ruzne, a prominte ji ten (nejvhodnejsi) vyraz: kvalitativni urovne. Zide staveli ze stejnych a pravda nesrovnatelne vice zakrvacenych duvodu tu svou. Ackoliv pragmata pro tyto stavby evidentne nejsou politicka, tak politika hnoje, antilogiky a obycejne lidske nekorektnosti v jejich dostavbe a trvani zabranila. Je smesne povazovat tyto zdi za rasisticke, nebot s nim nemaji pranic spolecneho; jsou to zdi obranne, stejne, jako jimi pred davnymi casy opevnovali Janovane sve pristavni mesto za ucelem chraneni zivota a majetku svych lidi, ktere ctili a jichz si vazili. Ti ostatni, ti jini, zustali za valy. AK ma dojem, ze negativni blizkovychodni zpravy budeme slychat do doby, dokud nenastoupi nova generace Palestincu, kteri budou vzdelani, disciplinovani a korektni. Otazkou je zda to bude generace pristi, pres-pristi ci pro nas jiz nedohledna. Pak nebude treba zdi, ktere nepatri domum.

Dnes je to dlouhych 104 let, kdy prisla na svet mala Marie Magdalene. Ma respekt za postoje ve svem tehdejsim postaveni pred a za posledni valky. Sedam na zem, do cernobilych polstaru s kavou v syte zelenym hrnicku a zasnene posloucham stare Sänge z verbatimovejch CD's.

Parada. Sem doma. Bezproblemova cesta, brother Kitano padl se cti do kaluzi svy vlastni krve (jak ja to miluju); vsem sem dole dala velkou pusu, drapla zavazadlo s prknem a vyjela vytahem do svyho bejvaku. Sousedka se mi dle ocekavani s peclivosti sobe vlastni dokonale postarala o to my dite chlupaty, ktery me ted lezi na kline s pustenym motorem a sladce mzoura svyma jantarovyma ocima. Poslu mail kamosce, ktery sem to slibila, uvarim sipkovej caj, hodim horkou nemasturbacni sprchu a pujdu to zariznout. Jehova zaplat, ze zejtra nemusim do kanclu.

.. domu. Mam dojem, ze sem board relativne dostala do krve. Taky na nem stojim i pres vsechny ty alkoholicky prekazky tri dny v kuse. Doufam ze se do mistnich hor jeste tuto zimu dostanu. Zaplatpambu sem celej tenhle trip usetrena od rizeni, takze po pozdni veceri hodim bagl do kary, vlezu si dozadu a cestou do Praglu zkouknu na thinkPadu se sluchatkama na usich dvdcko s The Brother mnou hluboce kvitovanyho 'Beat' Takeshi Kitana.

Venezuelec Chavez vobcas upusti slusnou perlu. Treba mu vod naseho Jay Peeho prijde Federal Expressem rad Zrudlyho Paroubacka a ze Svatyho stolce DHL-kou spinava bomba ve vanocni krabici.

Hlad nas donutil na chvili opustit sjezdovku, cehoz timto blogspotem vyuzivam. S milym pochopenim Gerda S. tady mam empetrojku Engel ze silene tutz-tutz zremixovanyho Sehnsucht, ktery se na elektroparty sobotni noci jelo dokola. Predstavte si ze mate upito neco mojita, litr a pul coly s rumem, par tretinek silnyho vanocniho piva se sezranym balickem buraku a inhalovany dva deseticiselny jointy. Za hodinku poslouchani tehle debilnich remixu sem mela misto jedny hlavy deset a vsechny rezonovaly jak posvatny tibetsky gongy. Beeengggggggggggg...

Tak si tady tezce znavena celodenim zapolenim s prknem hovim v tricku, shortkach a martenskach s couhajicima bilejma vlnenejma ponozkama v teploucky, zatim jeste poloprazdny restauraci. Z jedny strany zmrzlinovej pohar, velkej jak ma hlava, z druhy diky zdejsimu wifi AP na sit logovanej thinkPad. Vyrizuju postu a procitam RSS o tom, jak vcera Bem rozdaval v Praglu polifku, jak se ceka na krach General Motors, jak musime byt stastni a veseli, jak se uspesne neprezrat nebo jak udelat perfektni salat a nasledne se prezrat a nove o valce v Africe. Ach jo, co dodat k valce narodu, ktery by meli mit spis starosti s podvyzivou vetsiny sve populace. Potrebovali by pretahnout snowboardem pres hlavu (aby se jim rozsvitilo) a nakrmit tu vetsinu. Je me z toho moc smutno.

Tyvole me bylo zle.. Chte nechte sem si dopoledne (pra)silou zahrobni vule privstala, abych nezneuctila vzacny horsky cas lecenim kocoviny namisto ojizdeni prkna. Prisaham, ze sem se v noci nechtela tak priserne zridit, ale co naplat; stalo se. Kvuli nechutnejm kruhum pod mejma rudejma vocima sem nosila cely tohle minulou noci tezce zprzneny dopoledne slunecni brejle jak Stevie Wonder. Jo, patri me to. Chacha. Rano sem do sebe s predtuchou brzkyho, hodne velkyho richtra nekde na snehu narvala kafe s vymackanym citronem (dobrej tip Honzo!), burakovej croissant, platek sunky na topinku, placatku rumu do kapsy a mazala si rozbit svou uchlastanou drzku na dokonalej prasan.

Celej tenhle bozi den jsme stravili na sjezdovkach a sme z toho patricne pomlaceny jak kone. Vcera, po nocnim prijezdu, ospaly pokojsky na muj prikaz pomerne ochotne odtahly z apartma prisernej Tannenbaum, na jehoz misto sme nahazeli nase notesy a nasledne se dve hodiny zabijeli ve Vietcong: Fist Alpha. Samozrejme za soustavnyho pleneni pomerne slusne zasobeneho baru. Ve tri ctyricet rano sme ho byli nuceni nechat doplnit. Tak, ted se musim trochu zrestaurovat, nalinkovat gesicht, zapnout obojek. Za hodku sme zvany do jednoho z mistnich hotelu na divokou elektroparty se speed remixy ze Sehnsucht. Uz vidim jak me zas jednou bude poradne zle, chacha. Tak to ma bejt. Tja.

Opustila sem dav Centra a pres vestibul metra pod krizovatkou mirim do lekarny Na Flore. Dokupuju balicek Ibalginu; pro pripad ze by nas pres vikend z blize nespecifikovanych duvodu bolela hlava. Doma mam sbaleno, veget. Udelam presso, vemu nalesteny zeleny jabko a budem s Deli cumet na Laibach: A Film From Slovenia. V podvecer, stejne jako v cernobilym filmu z tripu Woodstock 69, s baglem a v hoodie od Fishbone vlezu do stribrnyho osmisedadlovyho VW Transporter s klimou, narvu do masiny Hendrixuv Are you Experienced, sundam ctrnactsetsedesatky martensky, natahnu se na trojsedacku a vyrazime zneuzit mile pohostinnosti hloupyho naroda tam dole, na jihu.