na Blog.cz

Ochodem Dvořáka z postu ředitele Národního divadla utrpěl časopis ND dokonalou změnu k lepšímu a to explicitně ve fotorubrice Kaleidoskop. Za kralování vyčpělého pseudoumělce nebylo na uvedené dvoustraně kolonky, kam by švihák nenacpal svůj atypicky arogantní vepřovej ksicht; což činilo tiskovinu křídového pejpru trvale opruzní egodrenáží narcizmu. Toho je zaplaťbůh konec. A tak tfuj tfuj divadýlko; ať ti to vydrží!

na kvalifikační zápas ME Česko-Deutschland, konaný 24. března 2007 na Letné. Celkem 4 kusy kategorie #4 za originální distribuční cenu. Kdo má zájem, kopněte mi mail (viz pata blogu) s uvedením celého jména a požadovaného počtu. První zájemce(-i) je bude mít dnes večer k vyzvednutí oproti hotovosti na recepci hotelu u Staromáku. Lze samozřejmě i jednotlivě. Já sama nebudu mít čas a mý lidi nemaj zájem.

Ne, nejsou to doznivajici halucinace nocnich jatek. V 16:47 naseho casu dosahuje volume v elektronickem DJones neuveritelnych 112.573. Teda cumim jak umim.

Vůdce včerejší smečky a jeho stejnej volej. (link)

Pařila jsem až do rána. Hlava v podobě žlutýho melounu s dutinama spálenejma vražednou desinfekcí. Zuby drtím tabletu aspirinu, tisknu napuchlé rty ke hladině neperlivý minerálky a odvolávám všechny dnešní schůzky. Mám pocit, že to nesrovná ani mrak odervaných pojistek půl tuctu F1 v mých ústech. Hnusím sama sobě.

Nevidím ani ň. Absolutní tma. Natahuju ruku do prázdna. Myslela jsem, že se ho po tom všem ještě jednou dotknu. Svatý mlátěj do bubnů potažených lidskou kůží a já hledám ten svůj zkurvenej zapalovač. Modrej pruh rozetne dunu nad mou hlavou; místo ocelovýho zapíku držím tu největší kládu ve svým životě. Roztržená tlama, na mraky rozesmátá z narozeninový exploze clusterový miny cinká zpola prázdnou lahví absinthu, dáví se smíchy a rozsvěcí. Lapám po dechu. Obličej odřený půlhodinovým francouzákem a s prasklou blankou pod jazykem z extrémního zásunu. Drzej zášuk na temným místě v kaluži pelyňku. Jako správnej hajzlík budu zejtra tvrdě zpytovat svědomí. Děvka v černým latexu s otevřeným zipem na rozkroku, v popruzích dýchacího přístroje Dräger a obrýlená temnými svářečskými skly.

Rozsypat kytičky po celý délce lejstra, na desce stolu uválet nudli a s péčí jalovice ji podadat do těch chcíplejch kytek. Rutinními pohyby balím, kroutím, sliním, podpaluju. To je vono. To je kurva vono! (---)

Uklízeč poklepává trubkou vysavače a ptá se zda může. Oukej oukej, už to balím, pane. Před barákem nakopnu všivou Londu a oklikou přes Vinohrady; kde sbalím Adélu, spoďáry a cd od kamaráda; vyrazím na chalupu. Uchlastat se v blahém domnění své nezávislosti.

Pokud je to tak, jak pisálci píší, pak dotyčným Romům tleskám. (link)

Pozoruhodná bodová svodka, která mi osvětluje neosvětlené. (link)

Cajti mě sou fuk dotud, dokud mě zbytečně nepruděj; v čemž je legendárním přeborníkem pražská městská policie. Prostě sem za dopoledního hlídání vzala dva psy, kteří mi byli na pár hodin s důvěrou svěřeni do kanclu a jak už to tak bejvá, vyběhli jsme se sadou sběrných sáčků na bobíkovací vycházku do zeleně. Když sem to po čoklech uklidila, objevil se kretén-prudič v hornický uniformě městský policie s hodností vyblitý nuly s tím, že proběhne kontrola Dog Tags a podkožních čipů. No prosím. Zoofil kontrolu dokončil, zapnul si kalhoty a s podivným přízvukem prohlásil, že čipy nesouhlásí se známkami. Nesouhlasili. Pes Á měl obojek psa Bé a pes Bé naopak. Pro dementa s nedokončeným základním vzděláním ovšem neřešitelný problém vědecké logiky. Nula začala operovat zjebanejma a samozřejmě pravdivejma vyhláškama o tom, že každý pes hlášený ve velkým Práglu musí být nositelem identické známky a nikdy jinak; což bylo jediný jeho štěstí. Musela jsem se smát. Eště že mě ten zasranej esesák s vadou řeči neumlátil svým termoplastovým vobuškem. Zdravím Blažka a Kotrouše.

Ale kdepak, nejsem závislá na alkoholu. Uznávám sic, že užívám toho mléka více než většina mých vrstevnic; teoretická prohibice by ovšem na místo zoufalého šklebu vyloudila zářivý úsměv na mé tváři. Alkohol je pouhým relaxantem, stejně tak jako weed; po kterém ovšem hlavička nebolí. Joint narvaný válcem hashe je pak prostředkem relaxace větším než obvykle. A těch pár vdechů kokainového prachu? Pche, nedostanu se k tomu jak je rok dlouhej, neb nesnáším snobský mejdánky s dekem stimulantu na zrcadlových stolech. Šukat dokážu stejně dobře bez něj. Drogou jedinou, jejíž nepřítomnost by moje nicota s gustem oplakala je káva. Bez preferované kolumbijské kávy s niancí přepražených ořechů bych snad zkoušela sežvejkat i nestrávené kávové boby té nejposlednější robusty z trusu nigerijského osla.

Jo, dneska nabírám mírného zpoždění. Vražedná diskuse kruhu tří je uzavřena; zhasnu kancl, pokynu Thorovi a odkráčím středem. Ten třetí z nás vyplňuje prostor skříňové ledničky, pečlivě zabalen do igelitu s třemi čistými průstřely hlavy. Jsem utahaná jako výstrojní řemen na konci jarní ofenzívy a bolí mě uřvaná ústa; o kterých bylo trefně řečeno, že jsou z devíti kusů. Těším se do svý rozválený postele a vím bez stínu pochybnosti, že před spaním masturbovat nebudu.

Pokud je vám 20+, máte zájem prokopnout panel, zahopsat si na jeho mrtvých zbytcích a nakonec svou kancelář na několika místech zapálit, pak doporučuji Billíshkův malý wallíshek. Já to před chvílí málem udělala.

Svůj stav nebudu komentovat. S citrónem v kávě proto předkládám vzorový flash systému částečného předepnutí mechanismu mé palné zbraně (pozn. režim split n. transparent). (link)

Nedoběhla jsem to a nablila do vejtahu. Hach Marie panno, je mě sakra ouvej. Ke mám Glock? Chci skončit to alkoutrpení. Chci ten správnej groove. Chci slyšet Toma Hájíčka a následovat Rolfi Huttnauera. (---)

To víš, tyvole, akorát nasrat rezonují má poslední slova v pokládaném telefonu. Ať žije mír zařvu na celej svůj kancl, až z toho kytky uvadaj. Lokám hlt z načnutý Metaxy, házím na sebe křiváka a s dupotem AirWair obuvi letím slavit narozky jednoho z ksindlů mý barový partičky se stejnou razancí, s jakou se Lübecks skins prohánějí na svých silných skůůtrech, chachááá.

Tak se to na mě ňáko všechno valí. Retardovaní Rakušané blokují hraniční úvozy, Herr Prudenz žádá víkendovou schůzku, Thor tlačí na podpis smluv, který se mě zatraceně nelíbí a ja tu nemám ani kapku chlastu. A protože problémy jsou od toho, aby se řešili tak posílám Rakušany doprdele stejně jako asistenku pro láhev superhvězdný Metaxy. Prudenze odkážu na umělou vagínu Chelsea s příslušenstvím a za neuvěřitelnou cenu a nevýhodné smlouvy dle svého práva blokuju do předjednání podmínek, které jsem právě naskicla do svého vulgárního debilníčku. Chtěla bych se živit dojením krav.

Šum letiště, staré známé zvuky a neznámé mladé tváře. Zalitá skvělým pressem stojím se svým leteckým kufříkem před zádrhelem u bezpečnostního rámu. Punker s vyšroubovaným piercem z obličeje je už popáté v řadě detekován jako nositel oceli. Chudák, zapomněl demontovat oslňující sadu kroužků chirurgické oceli ze své předkožky.

Unavena a opila svym vlastnim egem jdu spat. Co tady kurva delam? Lzu, abych utrhla co nejvetsi kus masa. Proto abych upevnila svou beztak pevnou moc? Proto abych dostala dalsi bonus k platu? Pro flak toho respektu v branzi? Nic z toho nepotrebuju. Proto neznam duvod, proc to delam.